ENCI standardy Bolognese a Maltese v IT
FCI Maltese Standard v A
FCI Bolognese Standard v A

Platné standardy FCI ve formátu .doc ke stažení ze stránek ČMKU
Standard maltézského psíka
Standard boloňského psíka

Maltézáček je malý pes, jehož trup je delší než výška v kohoutku. Celé tělo je pokryto velmi dlouhou, hustou, lesklou, zářivě bílou srstí. Srst je hedvábné struktury, po celé délce rovná a těžce splývající k zemi jako dobře sedící přehoz. V chování je maltézáček přítulný, příjemný, veselý a je velmi inteligentní. Maltézáček je malého, přesto silného vzrůstu. Standard uvádí výšku u psů od 21 do 25 cm, u fen od 20 do 23 cm, hmotnost od 3 do 4 kg.

Boloňáček je malý, zavalitý psík, kvadratické stavby těla. Tělo je ze silných kostí a je dobře osvalené. Srst boloňáčka je dlouhá, měkká, mléčně bílá a struktura připomíná vločky. Povaha boloňáčka je velmi příjemná, je to psík klidný, vážný a učenlivý. Výška u psů je mezi 27 a 30 cm, u fen mezi 25 a 28 cm, hmotnost 2,5 kg až 4 kg.

FCI řadí maltézáčka a boloňáčka do skupiny 9 – Společenští a doprovodní psi, podskupiny 1 – bišoni a příbuzné rasy. Maltézáček je původem ze středního Středomoří, patronát nad plemenem má Itálie. Boloňáček – jak název psíka napovídá – pochází z okolí Boloně, Itálie je tedy původním domovem těchto psíků. Obě plemena jsou pro svou malou velikost, příjemnou povahu a hedvábnou nelínající srst ideálními společníky každé rodiny, milují děti a dokáží být veselými partnery při dětských hrách. Navzdory malému vzrůstu nejsou choulostiví a při správné péči se dožívají vysokého věku.

Historie

Skupina bišonků, do které naši psi patří, je spolu velice úzce svázána minulostí. Není důležité, které plemeno je původní. Jedno je však jisté, předci všech těchto, dnes již samostatných a dobře prošlechtěných a ustálených plemen, pocházejí ze Středomoří, z míst největšího bohatství a rozkvětu, kde si mohla bohatá aristokracie dovolit držet tyto malé hedvábné psíky jen tak pro potěšení, pro zvýšení své společenské prestiže. Tehdejší aristokracie na svých sídlech držela a chovala psíky různých typů a udržovala je v poměrné čistokrevnosti.Malí hedvábní psíci se v dobách středověku rozšířili i do domů bohatých měšťanů. Účastnili se prý i křižáckých výprav. Historické prameny uvádějí, že byli používání jako „ohřívací lahve“ ve studených ložnicích středověkých dam. Připisovaly se jim léčivé vlastnosti. Byli malováni slavnými malíři po boku krásných žen oné doby.