Crufts je jedna z největších a nejznámějších psích událostí ve světě. Crufts je pejskařský svátek v anglickém Birmingamu (NEC Birmingham). Crufts je celosvětově známá psí výstava, na kterou se sjíždějí jen ti nejlepší z nejlepších. Crufts je pojmenovaná po svém zakladateli Charlesi Cruftovi. Crufttova výstava byla kromě světových válek (1940-1947) zrušena pouze jednou a to kvůli stávce elektrikářů v roce 1954. Crufts to je přes 22.000 přihlášených psů různých plemen ze všech koutů světa na které hledí 160.000 lidí.
Náš maltézáček Baron of Angela White reprezentoval nejen náš klub ale i Českou republiku na Crufts 2014. Soudě dle ohlasů diváků a spoustu lidiček s kterými jsme přišli do styku jsme reprezentovali vzorně a Baron rozhodně ostudu neudělal. Naopak, byl obdivován. Všichni co měli co do činění s maltézáčky ho přišli okouknout a velmi pochvalně se o něm vyjadřovali. Možná bychom se divili, jak znají naše pejsky v České republice a že chovatelé od nás mají ve světě vysoký kredit o tom nebylo pochyb.
Crufts 2014
Co předcházelo naší cestě na Crufts:
- Vyřízení ATC čísla /evidenční číslo v databázi Kennel Clubu v Anglii/. Stačí vyřídit pejskovi jednou za život, něco jako občanský průkaz do Anglie
- Zaregistrovaný EU Pet Passport – zapsané číslo čipu, očkování proti vzteklině uznávanou v Anglii, serologické testy na vzteklinu (Serologický test musí být vyhotoven minimálně 6 měsíců před příjezdem do Anglie), před odjezdem potvrzené odčervení veterinárním lékařem, taktéž ošetření proti blechám a klíšťatům samozřejmě uznávanou látkou (ošetření nesmí být mladší 24 hodin a starší 48 hodin), která musí být uvedena do Pet Pasu včetně výrobce, data a hodiny ošetření, dále klinické vyšetření je časově omezené a potvrzení Státní veterinární správou, že se v uvedené oblasti nevyskytuje vzteklina.
Většinu z požadavků vstupu pejska do Anglie jsme měli, takže to pro nás nebylo nijak náročné. Cestu jsme plánovali v podstatě na otočku, vzhledem k mému pracovnímu vytížení v tomto období. Přesto celá naše výprava byla občas velmi úsměvná. Baronka jel podpořit a hlavně nám děvčatům ulevit můj syn, který odřídil celou cestu tam a my děvčata jsme se jen kochaly.
Ráno v 9 hodin jsme Martinu Dryšlovou naložili na Hlavním nádraží v Praze a s výbornou náladou se vydali směr Birmingham. Zvolili jsme cestu přes kanál La Manche trajektem z francouzského Callais do Dovru. Lístky na trajekt jsem rezervovala dopředu na 23. hodinu (co kdyby se něco přihodilo cestou). Takže jsme dorazili asi kolem sedmé – nic se nepřihodilo a cesta byla bez problémů, takže jsme si tři hodinky počkali než jsme se nalodili. Za pejska v autě jsme si doplatili 36 Euro, za nás 4 včetně auta stála rezervace asi 1600 Kč. Nastal pro mě veliký problém, pes musí zůstat v autě a to bez diskuze. Bohužel se nedalo nic dělat a tak jsme Baronka zabalili neb jsme parkovali pod vodou a já doufala, že v pohodě přečká cestu.
Na trajektu, ač nervózní, musím říci, že to bylo opravdu super. Dali jsme si dobrou večeři, kávičku, s Martinou navštívili shop a už když jsme se blížili k parkování lodi jsem stála u dveří, abych první vyběhla. Zbytečné starosti, Baronek byl v absolutní pohodě. Dorazili jsme do Anglie a čekala nás obávaná jízda vlevo. Asi nejhorší byl výjezd z přístavu V Dovru, kruhový objezd jsme si dali třikrát, ale po pár desítkách kilometrů tvrdil syn, že v pohodě a já, sice jen na sedadle vedle řidiče, vyhodnocovala dopravní situace :-). Navíc je pravda, že Angličané s handicapem neostrovních řidičů počítají a vše je na silnicích polopaticky nakresleno, zejména obávaná jízda po kruhových objezdech. Hotel jsme měli rezervovaný v Tamworthu, asi 20 km od Birmingamu. Ve tři ráno, bez jediné zastávky můj synáček zaparkoval před hotelem a jen tak pro zajímavost, hotel byl až od 15.00 hod. Takže opět dostatečná „časová rezerva“. Asi jsme ráno působili dostatečně unaveně či zapůsobila Martina, která šla uprosit paní na recepci. Nicméně jsme posnídali, dali si drink, ač nebylo po desáté, a paní nám uvolnila pokoj. V tu chvíli jsme byli nadšení, jak nám vše vychází. To jsme ovšem netušili, co nás čeká.
Jen tak ze zvědavosti a připravenosti mé vlastní jsem se jala vyzkoušet fén, žehličku a vše připravit na koupání Baronka. A ejhle – zásuvky jiné, což to by nebyl problém, měli jsme nástavce, jen ne ten, který by pasoval, takže nám zapůjčili v hotelu svůj, ale náš fén bohužel v zásuvkách nefungoval. Na recepci vyzkoušeli, odpálili dvě zásuvky a nic. Pani nám půjčila vlastní, ale to neřešilo žehličku. Má nervozita stoupala a už jsem přemýšlela, kam pojedeme zakoupit jejich přístroje. Když přírodní, tak přírodní, řekli jsme si a dali si drink. Abychom nedevastovali jejich nástavce, zakoupili jsme v nedalekém obchodu vlastní a můj synáček opět zabodoval. Rozšrouboval nástavec, čímsi z propisovačky cosi zatlačil a hurá, náš fén i žehlička šlapaly jak hodinky. Takže příprava na večerní koupání vyřešena a protože jsme měli spoustu času, jeli jsme se podívat na výstaviště do Birminghamu abychom ráno byli moudřejší.
Po ránu běžná výstavní rutina a abychom vše stihli včas, neb jsem byla upozorněna na velké fronty před výstavištěm, jsme vyrazili v půl 6. Přijeli jsme mezi prvními, nikde žádná fronta, navedli nás před halu, kde jsme vyložili a syn jel zaparkovat. Jediné co kontrolovali byly vstupenky, hlavně aby každý měl placeno. Pas Barona jsem za celou cestu nevyndala. V podstatě ani neviděli co v kleci vezu. Hala jako každá jiná, ve výstavní hale jsme si našli své výstavní číslo na lavici, kde jsme měli vyhrazené místo pro Barona. To je podstatná odlišnost od našich výstav. Pes nesmí své místo opustit kromě venčení a vystavování a nesmí být více jak 30 minut bez dozoru. Přepravky a klece jsou možné, ale pes v nich musí mít dostatek prostoru a v každé kleci pouze jeden pes. Venčení bylo na prostoru v hale, kde jsou piliny a sloupek uprostřed. Prostě ideální pro maltézáčky :-). Výstava začala s anglickou přesností a v takovém spádu, který bych nečekala ani u okresní výstavy. Úroveň posuzování mi nepřísluší hodnotit, ale nejenom s Martinou, ale ostatními vystavovateli jsme se shodli.
Náš Baronek si odnesl hodnocení Res. Těžko říci a hodnotit výstavu z účasti na jednom ročníku. Zdálo se nám ale, že psi neměli ani úroveň evropských a světových výstav – mimochodem převedení skoro žádné. Za sebe můžu říci, že se mi líbilo opravdu jen pár zvířat, které bych spočítala na prstech jedné ruky. To mě velmi zklamalo. Asi jsme už moc zhýčkaní právě z výstav, kterých se účastníme. A je pravda, že na obsazení světové či evropské výstavy v Budapešti a Ženevě hned tak nějaká výstava mít nebude. Očekávali jsme, že Crufts bude minimálně na stejné úrovni, ale nejen z hlediska psů nás jednoznačně zklamal. Co třeba pochválit je organizace. Absolutní čistota, autobusy z parkoviště a na parkoviště, časový harmonogram, vše fungovalo jak má.
. . . viděli jsme kus světa, spoustu maltézáčků různých kvalit, ukázali jsme našeho Baronka za kanálem La Manche a určitě dlouhé cesty ani na minutu nelitujeme. Výstava Crufts byla pro nás zkušenost.
Božena Nováková, Wedding Day Maltese