Jmenuji se Paris a narodil jsem se v hlavním městě České republiky v Praze v chovatelské stanici z Nového Města u paní Moniky Kynzlové.

Mým hrdým otcem je Aston Gemma a maminkou Issis z Nového Města. Společně se mnou na svět přišel ještě můj bratr a sestra. Sotva jsem se rozkoukal tak si pro mne přijela pani Soňa Mlezivová s manželem. No moc se mi z metropole nechtělo, ale nedali mi na výběr.
Po příjezdu do mého nového domova v Ratíškovicích jsem byl trochu překvapen – byla tam úplně jiná smečka a to fenky Pegy, Ajrin a Charlote, ty mne přijali velice pěkně. Záhy jsem ovšem musel začít trénovat protože moji noví páníčci se rozhodli, že začneme chodit na výstavy. Šlo to poměrně dobře a postupně jsem získával zkušenosti ve třídě mladých, kde jsem získal junior šampiony . Jedna z mých prvních výstav mezi dospělými byla Světová výstava v Poznani, kdy jsem byl ze všeho ještě vykulený a můj páníček mi připadalo ještě víc. Výsledek odpovídal našim zkušenostem, z mé první velké výstavy jsme si odváželi známku VD. To bylo poprvé a naposled co jsem ve své výstavní kariéře dostal takovou známku.
Moji páníčci se prvního neúspěchu nezalekli a tak se rozjela má vele úspěšná výstavní kariéra, kdy jsem získal postupně šampiony všech okolních zemí, grand šampiony a samo sebou nespočetně krát vítěze plemene BOB a ocenění CACIB, Klubový šampion a Interšampion. Měl jsem úspěchy i v párech, kdy se mnou začala vystavovat Vivien z Nového Města.
Na výstavách mne předváděl hlavně můj páníček, ale přípravu měla na starost moje panička Sonička. Páníček si namýšlel jak mne perfektně předvádí, ale to já jsem jej musel hlídat, aby vůbec stíhal mému tempu. Páníček mne sice předváděl zarputile dál, ale musím říct, že mi zkazil nejednu fotku, ale přesto ho mám moc rád. On si myslí, že udělám co mu na očích vidím, ale je to minimálně nerozhodně.
Ukázal jsem se na výstavách i jako veterán a to jenom proto, aby všichni viděli jak mi to ještě dobře šlape. Ve veteránech jsem se ukázal i na Evropské výstavě v Ženevě, kde jsem zůstal jen těsně druhý a získal Res.CAC veterán.
Stále naznačuji paničce, že by mne mohla již ostříhat, ale pořád nic. Posledně se u toho rozplakala, nevím jestli byla nešťastná, že má tupé nůžky …… Snad se mnou nezamýšlí ještě nějaké větší výstavy. Ne, že bych nebyl v kondici, ale již mě nebaví to cestování – raději to přenechám mladším……