Na členské schůzi se, mimo jiné, také diskutovalo o problematice a kontrole stavu pately u plemen, která se v našem klubu chovají. Malá plemena jsou postižena vadou luxace pately poměrně ve velké míře a její výskyt má dědičný základ .
Navrhla jsem, aby každý jedinec před bonitací byl zkontrolován veterinářem a výsledek byl ve zprávě přiložen k bonitačnímu listu. Nakonec byl tento můj předložený návrh většinou přítomných zamítnut s odůvodněním, že by toto bylo dalším omezením chovatele a že za zdraví svých odchovů nese odpovědnost především sám chovatel.

Mohla bych s tímto důvodem souhlasit, kdybych neměla vlastní zkušenost. Není to ve skutečnosti tak jednoduché odhadnout. Jako vysvětlení mého postoje jsem se rozhodla popsat vlastní zkušenost na případu mojí staré Báry.
Bára, jak již její jméno napovídá, byla z druhého vrhu po první mojí fence Hedě. Hedě je dvanáct let a nemá luxaci ani na jedné noze. Před několika lety jsem si všimla, že si Bára občas ulevuje na zadní nohu, prostě někdy „chodila po třech“, zakulhala a za chvíli zase pobíhala normálně. Četla jsem v minulosti o tom, že se to stává malým psům a že na vině je nejčastěji právě luxace pately. Vzhledem k tomu, že fenka nekulhala trvale a nejevila žádné jiné omezení v pohybu, neřešila jsem její stav. Teprve před nedávnem jsem pozorovala, jak se zhoršil její pohyb, kulhala stále častěji a špatně našlapovala. Vzala jsem ji ukázat MVDr. Skalovi a výsledek byl alarmující. Na obou zadních nohách konstatoval luxaci a to vysokého stupně. Co ovšem bylo nejvážnější, byly to prasklé vazy na obou nohách v důsledku abnormální námahy spojené právě se zmíněnou luxací. Jediným možným řešením byla okamžitá operace, nejprve na jedné noze a po zhojení i toho druhého kolene.
Měla jsem silné výčitky svědomí vůči naší fence a nechápala jsem, jak jsem mohla přehlédnout, že je v tak špatně pohybuje, když se mnou spí i v posteli. Doktor mi vysvětlil, že do stavu ve kterém jsou její končetiny, se dostala postupně tím, že mírnější formu luxace kolene zatěžovala a kloub se poškozoval postupně. Tím chci zdůraznit, že není jisté, že majitel postiženého psa dokáže odhadnout, kde končí lehká forma a začíná těžší postižení.
Pes po operaci je potom schopen normálního pohybu, je vhodné podávat prostředky na mírnění opotřebování kloubů. Nedoporučuje se podávat léky proti bolesti, vyjma těsně po operaci, dokud je noha ve fixačním obvazu. Důvodem je nebezpečí dalšího poškození kloubu nevhodným pohybem.
Snažila se o co nejsrozumitelnější formu vysvětlení, tedy se omlouvám těm, kteří znají přesné názvosloví.

Dle mého názoru, bychom neměli odkládat sledování výskytu pately. Přiložení výsledku vyšetření by mělo být pro psa povinné a pro feny dobrovolné s tím, že fena, která by nebyla dědičnou luxací postižena by byla zařazena do výběrového chovu. Poradce chovu by měl možnost sledovat a vyhodnocovat odchovy a jednotlivá spojení. Mohlo by se to dít na základě spolupráce chovatele s poradcem chovu, který by na základě výsledků doporučoval chovatelům možná řešení. To je jedna z možností, jak se vypořádat s problémem ohrožujícím zdraví. Pokud s ním něco nezačneme dělat, bude se jen do budoucna u našeho plemene zhoršovat.

napsala Monika