Začátkem září, přesně 3. – 4. 9. 2005 se konala na výstavišti v hlavním městě 71. International DOG SHOW Luxembourg. V loňském roce to byla to druhá výstava v této zemi, kterou jsme s Magdou navštívily. Bohužel jsme dorazily na místo v době, kdy již probíhala přejímka psů a jak jsem již výše uvedla, těší se zdejší výstavy velké oblibě a množství vystavovatelů tomu odpovídá, tudíž se na přejímku musí dlouho čekat. Další komplikací byly přesuny některých plemen včetně maltézů do jiných kruhů, což nás opět zdrželo. Nakonec jsme musely velmi spěchat, protože v Lucembursku jsou maltézáčci uvedeni pod názvem bichon maltais, takže jdou na řadu při posuzování v kruhu obvykle jako první. A nejinak tomu bylo i tentokrát.

Posuzovat maltéze přijela paní Tatjana UREK ze Slovinska. Přihlášeno bylo 25 psů, pouze 3 se nezúčastnili. Většina z nich byla velmi krásná, čemuž odpovídaly i zadané známky. Jména a výsledky zde vypisovat nebudu, mohu je však v případě zájmu komukoliv poslat.

Ve třídě mladých psů byli předvedeni 4 psi včetně Oregona, který se umístil na třetím místě se známkou výborná. Oregon samou radostí z výletu byl neukázněným chlapcem, tudíž chvíli trvalo, než jsem ho přesvědčila, že lítat mezi vystavovateli opravdu nemůže. 🙂

Nejlepším mladým psem a tím i Junior Šampionem Lucemburska (Champion Des Jeunes Luxembourg ) se stal Orlando Wonder of Love, bratr našeho Oregona. Titul BOB dostal pes Funny Ladies Sergal, jehož majitelem je dříve zmiňovaný Monsieur Heinesche.

Magda vystavovala Eylin Alicii Pleasure of Friendship („Fůňu“) ve třídě šampionů, kde se umístila na druhém místě s výtečným hodnocením výborná a dále dostala RES. CAC, RES. CACIB. Konkurentkou jí byla italská fenka My Small Candy.

Hezkým zážitkem byly i závěrečné soutěže. Fandili jsme našim českým přátelům, kteří se umístili velice dobře. Po skončení výstavního dne jsme se ubytovaly v pohodlném malém hotelu blízko letiště. Po celonoční cestě a dni stráveném na výstavišti jsme se těšili už jen na jídlo a postel.

Ráno jsme si přivstaly a rozjely se místním autobusem do centra. Luxembourg je typické evropské,starobylé a architektonicky velmi zajímavé město. Ovšem v neděli ráno je to jen „mrtvé“ město, kde všichni jeho obyvatelé za staženými roletami spí. Potkaly jsme jen pár chodců, obchody i občerstvení byly zavřené. Prohlédly jsme si dva místní kostely, v jednom z nich se sice právě konala bohoslužba, ale i tam jsme byly jedny z mála návštěvníků. Po asi dvou hodinách jsme to vzdaly a sedly si do zpátečního autobusu, který jel sice naším směrem, ale jinou trasou a k našemu překvapení si od nás řidič ani nevzal peníze za jízdné. Ve chvíli kdy minul zastávku u hotelu, nereagoval na naši prosbu, že chceme vystoupit, se nás zmocnila panika. Naštěstí konečná stanice byla u nedalekého letiště, takže jsme měly příležitost k exkurzi pro případ, že bychom se příště rozhodly cestovat na výstavu letecky. Naše přítelkyně mezitím dospaly předchozí den, takže jsme mohly vyrazit na zpáteční cestu domů. Ta se nám bohužel protáhla na celou noc, protože na německé dálnici se utvořila v jednom úseku kolona a popojížděly jsme asi hodinu krokem. Zbytek cesty byl již bez nemilých překvapení, jen se nám kamsi vytratila naše energie a do Prahy jsme dorazily po dlouhé noci zcela vyčerpané, avšak naše zážitky to vyvážilo.

napsala Monika