Ani se tomu nechce věřit, že už uplynulo 15 roků od doby,kdy byl tento klub založen.Dovolte mi ,prosím,abych se zmínila v krátkosti o tom, co nás k tomu přimělo. Bylo nás pár nadšenců, kterým dost vadilo, že máme na schůze jezdit až do Prahy a nejen to, ale že klubové výstavy se konaly po celých Čechách, např. v Táboře – což opravdu bylo trochu z ruky. Také jsme začali s chovem boloňských psíků, Amandu jsme dovezli v roce 1987 a český klub nebyl schopen za 3 roky sehnat ani standard tohoto plemene. A tak se stalo, že jsme 1. 4. l991 pozvali několik přátel a nazvali tuto schúzku první schůzi přípravného výboru. Přítomni byli manželé Kuběnovi, Ondrisovi, Olga Klímková a Olga Šperlínová, též manželé Dokoupilovi.

Prodiskutovali jsme, co vše je nutno zařídit a dali se do práce. Manžel s přítelem Ondrisem sepsali přihlášku a 8. 4. 1991 jeli do Prahy, kde na Ministerstvu vnitra nechali náš klub zaregistrovat. Zároveň zajeli na Československý svaz chovatelů kde jednali s tajemníkem Jiřím Stárkem o přihlášení našeho klubu za člena tohoto svazu. Ve stejný den zajeli na Český myslivecký svaz, kde ihned získali standardy obou plemen i když jeden ve francouzském a druhý v anglickém jazyce.

A začala pro všechny tvrdá práce. Standardy bylo nutno nechat úředně přeložit, neměli jsme žádné peníze, přesto, že nám původní klub slíbil, že nám předá členské příspěvky členů, kteří přešli k nám, nakonec jsme od nich nedostali ani korunu a dokonce nám nedali ani žádné podklady chovných jedinců. Protože jsme měli režijní, jeli jsme několikrát do Prahy a u Chovatelů jsme na papír ručně vypisovali chovné psy a feny majitelů, kteří přešli do našeho klubu. Potom přítel Ondris s mým mužem proseděli dlouhé večery nad přípravou všech těch řádů, jako chovatelský, bonitační, stanovy atd. Potom jsme ještě jeli do Brna, protože jsme potřebovali rozhodčího na bonitace, byli jsme přímo doma u pí Libušky Ubrové, dodnes si pamatuji jak řekla “No co se dá dělat, Moraváky nemohu nechat ve štichu.“ Nechali jsme natisknout krycí listy, přihlášky do klubu, bonitační karty, které zpracoval můj muž.

Konečně se mohla uskutečnit první ustavující schůze. Konala se 4. 5. 1991 v hotelu Apollo za přítomnosti 31 členů. Na této schůzi byl schválen návrh na výbor, který potom zasedal a byl složen z těchto členů:
Předseda Josef Ondris, místopředseda ing.Jan Kuběna, hlavní poradce chovu Hilda Kuběnová, jednatel Milan Dokoupil, pokladní Jiřina Dokoupilová a 2 členové výboru – Olga Šperlínová a Radka Šmídová. Revizní komise neměla předsedu, byli v ní ing.Bauer a Helena Bokšová. Chovatelská komise – předseda Hilda Kuběnová, členové – Olga Klímková, Ivana Černoušková a Petr Řehánek. Rozhodčí – Libuše Ubrová.

Přesto, že práce bylo hodně, moc ráda na tyto chvíle vzpomínám. Dělali jsme to vše velmi rádi, s nadšením, platili jsme vše z vlastních peněz než se vybraly další příspěvky od nových členů. Vždy jsem si přála, aby klub měl nanejvýš 50 členů, ale jak vidíte je nás dnes přes sto. Klub se rozrostl, jen někdy se mi zdá, že se nějak neumíme podrobit platným předpisům, že se to s tou demokracii přehání a moc se mi líbil článek v časopise Pes přítel člověka čís.2 pod názvem Kam spěje čistokrevný chov psů? od Doc.MVDr. Zdeňka Procházky, který byl dlouhá léta členem našeho klubu. Doporučuji všem členům si tento článek důkladně prostudovat.

Přesto věřím, že náš klub bude i nadále klubem, kde se budou dodržovat naše směrnice a standardy plemen a kde se budeme rádi scházet, abychom se vzájemně lépe poznali a předali si naše zkušenosti. Vždyť nám přece jde především o pejsky, ne?

Hilda Kuběnová HPCH